Nařízení EU o ESPR vysvětleno: kompletní průvodce pro rok 2026

Úvod: nová éra regulace výrobků v Evropě

Evropská unie je již dlouho světovým lídrem ve stanovování environmentálních norem pro výrobky. Od energetických štítků na spotřebičích po omezení nebezpečných látek, regulace výrobků v EU soustavně posouvá trhy k udržitelnějším výsledkům. Nyní EU činí svůj dosud nejambicióznější krok v podobě nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, obecně známého jako ESPR.

ESPR bylo zveřejněno jako nařízení EU 2024/1781, vstoupilo v platnost 18. července 2024 a představuje zásadní přehodnocení toho, jak jsou výrobky na jednotném evropském trhu navrhovány, vyráběny, prodávány a likvidovány. Nahrazuje starší směrnici o ekodesignu 2009/125/ES, která se omezovala na výrobky spojené se spotřebou energie, a výrazně rozšiřuje oblast působnosti prakticky na všechny fyzické výrobky uváděné na trh EU.

ESPR v kostce

Pro podniky ESPR zavádí řadu nových povinností, od digitálních pasů výrobků a sledování látek vzbuzujících obavy až po zákaz ničení neprodaného zboží a povinné minimální normy udržitelnosti. Tento průvodce rozebírá všechny aspekty nařízení, kterým musí podniky v roce 2026 a v dalších letech rozumět.

Co je ESPR? Pozadí a souvislosti

Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (ESPR) je nařízení EU, které stanoví rámec pro určování požadavků na ekodesign výrobků prodávaných v Evropské unii. Bylo přijato jako součást Zelené dohody pro Evropu a akčního plánu pro oběhové hospodářství, který označil politiku v oblasti výrobků za klíčový nástroj k dosažení klimatických a environmentálních cílů EU.

Nařízení navazuje na úspěch původní směrnice o ekodesignu (2009/125/ES), která stanovila požadavky na energetickou účinnost u výrobků, jako jsou osvětlení, motory, systémy vytápění a domácí spotřebiče. Této směrnici se připisují značné úspory energie v celé Evropě, její oblast působnosti však byla omezena na výrobky spojené se spotřebou energie, tedy na zlomek zboží na trhu.

ESPR toto omezení odstraňuje. Podle nového nařízení může Evropská komise stanovit požadavky na ekodesign téměř pro jakýkoli fyzický výrobek uváděný na trh EU, s výjimkou potravin, krmiv a léčivých přípravků (které mají vlastní regulační rámce). To znamená, že kategorie jako textil, nábytek, elektronika, stavební výrobky, chemické látky a mnohé další mohou nyní spadat pod povinná pravidla ekodesignu.

Nařízení funguje na dvoustupňovém principu. Samotné ESPR je rámcové nařízení, které stanoví obecné zásady, nástroje a mechanismy správy. Konkrétní požadavky na jednotlivé kategorie výrobků se poté stanoví akty v přenesené pravomoci, které Evropská komise připravuje ve strukturovaném procesu zahrnujícím posouzení dopadů, konzultace se zúčastněnými stranami a odborné podklady.

Klíčová ustanovení ESPR

ESPR obsahuje několik přelomových ustanovení, která promění trhy s výrobky v celé Evropě. Porozumění každému z nich je nezbytné pro účinné plánování souladu.

Ústředním prvkem je požadavek na digitální pas výrobku. U každé kategorie výrobků zahrnuté do působnosti aktem v přenesené pravomoci může Komise požadovat, aby výrobky měly digitální pas výrobku, tedy standardizovaný, strojově čitelný digitální záznam s informacemi o vlastnostech výrobku z hlediska udržitelnosti, materiálech, opravitelnosti a dalších. Digitální pas výrobku musí být přístupný prostřednictvím nosiče dat (například QR kódu), který je fyzicky umístěn na výrobku.

Dalším pilířem jsou požadavky na vlastnosti. Komise může stanovit minimální normy pro trvanlivost, spolehlivost, opětovnou použitelnost, modernizovatelnost, opravitelnost, energetickou účinnost, účinnost využívání zdrojů, obsah recyklovaných materiálů a uhlíkovou stopu. Výrobky, které tato minima nesplňují, nelze uvádět na trh EU, čímž se fakticky zakazují výrobky s nejhoršími vlastnostmi.

Informační požadavky jdou nad rámec digitálního pasu výrobku. Nařízení umožňuje Komisi stanovit povinné konkrétní označování, značení a zveřejňování informací o výrobku. To může zahrnovat energetické štítky (navazující na stávající rámec energetického štítkování), prohlášení o environmentální stopě a informace o udržitelnosti určené spotřebitelům.

Zvlášť významný je požadavek na sledování látek vzbuzujících obavy. Hospodářské subjekty musí sledovat a zveřejňovat přítomnost látek vzbuzujících obavy ve svých výrobcích. Tento požadavek vychází ze stávajících nařízení REACH a CLP, jde však dále, protože vyžaduje zahrnutí těchto informací do digitálního pasu výrobku, díky čemuž jsou dostupné po celý životní cyklus výrobku a zvláště užitečné pro recyklační podniky.

Digitální pas výrobku podle ESPR

Články 9 až 14 ESPR stanoví rámec pro digitální pasy výrobků. Tato ustanovení vymezují, co musí digitální pas výrobku obsahovat, jak musí být strukturován, kdo jej musí poskytnout a kdo má k údajům přístup.

Digitální pas výrobku musí být propojen s jedinečným identifikátorem výrobku. Nařízení stanoví, že tento identifikátor by měl odpovídat mezinárodně uznávaným normám, a všeobecně se očekává, že hlavní normou se stane GS1 Digital Link. Každý výrobek, šarže nebo model (v závislosti na požadavcích aktu v přenesené pravomoci) musí mít vlastní jedinečný digitální pas výrobku.

Přístup k údajům je odstupňován. Určité informace musí být volně přístupné každému, kdo naskenuje nosič dat, obvykle jde o základní informace o výrobku, vlastnosti z hlediska udržitelnosti a pokyny k opravě a recyklaci. Jiné údaje mohou být vyhrazeny orgánům dozoru nad trhem, oznámeným subjektům nebo konkrétním obchodním partnerům v dodavatelském řetězci.

Nařízení ukládá Komisi zřídit registr digitálních pasů výrobků, centralizovaný nebo federovaný systém umožňující vyhledávání a ověřování digitálních pasů výrobků. Registr bude rovněž podporovat dozor nad trhem tím, že orgánům umožní vyhledávat a ověřovat údaje digitálních pasů napříč kategoriemi výrobků a hospodářskými subjekty.

Hospodářské subjekty musí zajistit, aby údaje v digitálním pasu výrobku byly přesné, úplné a aktuální. Pas musí zůstat přístupný po dobu stanovenou v příslušném aktu v přenesené pravomoci, obvykle po dobu očekávané životnosti výrobku a stanovený počet dalších let. Tím je zajištěno, že subjekty nakládající s výrobky na konci životnosti budou mít k údajům přístup i ve chvíli, kdy výrobek dospěje do fáze recyklace.

Aby podniky pochopily celý harmonogram, kdy se požadavky na digitální pas výrobku vztahují na jejich odvětví, měly by sledovat průběžně aktualizovaný pracovní plán Komise pro akty v přenesené pravomoci.

Sledování látek vzbuzujících obavy

Jedním z nejvýznamnějších ustanovení ESPR je požadavek sledovat a zveřejňovat látky vzbuzující obavy ve výrobcích. Jde nad rámec stávajících předpisů o chemických látkách tím, že vytváří systematický mechanismus sledování na úrovni výrobku, který výrobek provází celým jeho životním cyklem.

Podle ESPR musí hospodářské subjekty identifikovat a deklarovat látky vzbuzující obavy přítomné v jejich výrobcích. Pojem „látky vzbuzující obavy" zahrnuje látky, které jsou nebezpečné, perzistentní, bioakumulativní nebo toxické, včetně látek regulovaných v rámci REACH (registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek) a CLP (klasifikace, označování a balení).

Tyto informace musí být zahrnuty v digitálním pasu výrobku, čímž se stanou dostupnými pro následné uživatele, spotřebitele a především pro subjekty nakládající s odpady a recyklační podniky. V současnosti recyklační podniky často nemají možnost zjistit, jaké nebezpečné látky obsahují výrobky, které přijímají, což vede ke kontaminaci toků recyklovaných materiálů a k rizikům pro bezpečnost pracovníků.

Pro podniky to znamená zavést spolehlivé systémy sledování chemického složení v celém dodavatelském řetězci. Musíte vědět nejen to, jaké látky používáte přímo, ale také co obsahují komponenty vašich dodavatelů. To vyžaduje spolupráci s dodavateli, materiálová prohlášení a případně zkoušky třetí stranou k ověření souladu.

Zákaz ničení neprodaného spotřebního zboží

Článek 25 ESPR zavádí zákaz ničení neprodaného spotřebního zboží, ustanovení přímo zaměřené na environmentálně škodlivou praxi, kdy značky a maloobchodníci ničí zcela použitelné výrobky, místo aby je prodali se slevou nebo darovali.

Zákaz se zpočátku vztahuje na neprodaný textil a obuv, s možností rozšíření na další kategorie výrobků prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci. Velké podniky jej musí dodržovat jako první, zatímco střední podniky mají přechodné období. Mikropodniky a malé podniky jsou ze zákazu vyňaty.

Hospodářské subjekty, na které se zákaz vztahuje, musí také každoročně vykazovat množství neprodaného spotřebního zboží, které vyřazují, a důvody tohoto kroku. Tento požadavek na transparentnost vytváří veřejnou odpovědnost a má motivovat k lepšímu řízení zásob, předpovídání poptávky a oběhovým obchodním modelům, jako jsou outletové prodeje, dárcovské programy a programy zpětného odběru výrobků.

Přestože se zákaz v současnosti vztahuje na konkrétní kategorie, signalizuje širší posun v regulačním myšlení. Podniky ve všech odvětvích by měly přehodnotit své postupy s neprodaným zbožím a vypracovat strategie pro snižování odpadu, a to jak kvůli připravenosti na regulaci, tak kvůli skutečným úsporám nákladů, které plynou z předcházení nadvýrobě.

Koho se ESPR týká?

ESPR se týká široké škály hospodářských subjektů zapojených do výroby, dovozu, distribuce a prodeje výrobků na trhu EU. Pochopení vaší role podle nařízení je prvním krokem k zajištění souladu.

Hlavní povinnost nesou výrobci. Musí zajistit, aby jejich výrobky splňovaly příslušné požadavky na ekodesign, vypracovat požadovanou technickou dokumentaci, provést nebo zadat posouzení shody, vypracovat EU prohlášení o shodě, umístit označení CE a vytvořit digitální pas výrobku.

Dovozci, kteří uvádějí na trh EU výrobky vyrobené mimo EU, musí ověřit, že výrobce splnil své povinnosti. Musí zajistit, aby byl výrobek opatřen digitálním pasem výrobku, nesl správné označení CE a byl doprovázen požadovanou dokumentací. Dovozci jsou u výrobků vyrobených mimo EU fakticky strážci souladu.

Distributoři, včetně maloobchodníků a online tržišť, musí ověřit, že výrobky, které prodávají, nesou označení CE a jsou doprovázeny digitálním pasem výrobku. Online tržiště mají podle nařízení další povinnosti spolupracovat s orgány dozoru nad trhem a odstraňovat nabídky nevyhovujících výrobků.

Předpisy musí dodržovat i britské podniky vyvážející do EU. Po brexitu se výrobky vyrobené ve Spojeném království vstupující na jednotný trh EU považují za dovoz, což znamená, že britští výrobci musí splňovat stejné požadavky ESPR jako kterýkoli jiný výrobce mimo EU.

Akty v přenesené pravomoci: podrobnosti za rámcem

ESPR je rámcové nařízení, které stanoví nástroje a strukturu správy, konkrétní požadavky na výrobky se však stanoví akty v přenesené pravomoci. Pro podniky je to zásadní rozdíl, protože načasování a obsah aktů v přenesené pravomoci určují, kdy přesně a jak se vás nařízení dotkne.

Evropská komise připravuje akty v přenesené pravomoci ve strukturovaném procesu. Nejprve Komise určí prioritní kategorie výrobků na základě jejich dopadu na životní prostředí, objemu trhu a potenciálu zlepšení. Poté se provede posouzení dopadů, po němž následují konzultace se zúčastněnými stranami. Komise vypracuje návrh aktu v přenesené pravomoci, který přezkoumá Evropský parlament a Rada. Pokud ani jeden nevznese námitku, akt se zveřejní a po přechodném období vstoupí v platnost.

Každý akt v přenesené pravomoci stanoví požadavky na ekodesign pro určitou kategorii výrobků. Zahrnuje, které požadavky na vlastnosti platí (např. minimální energetická účinnost, trvanlivost, opravitelnost), jaké informační požadavky existují (např. povinné označování, datová pole digitálního pasu výrobku) a přechodná období pro dosažení souladu.

Komise zveřejňuje průběžně aktualizovaný pracovní plán, v němž uvádí, kterým kategoriím výrobků hodlá dát přednost, a orientační harmonogram aktů v přenesené pravomoci. Podrobné odvětvové harmonogramy najdete v našem obsáhlém kontrolním seznamu pro soulad s ESPR.

Vymáhání a sankce

ESPR posiluje mechanismy vymáhání ve srovnání se svým předchůdcem. Dozor nad trhem vykonávají vnitrostátní orgány v každém členském státě EU a nařízení jim poskytuje rozšířené nástroje a pravomoci.

Orgány dozoru nad trhem mohou provádět kontroly, vyžadovat dokumentaci, nařizovat stažení výrobků, ukládat pokuty a zakazovat uvádění nevyhovujících výrobků na trh. Systém digitálních pasů výrobků ve skutečnosti vymáhání zefektivňuje: orgány mohou naskenovat nosič dat výrobku a rychle ověřit splnění požadavků na digitální pas, místo aby se spoléhaly na pomalejší ověřování v papírové podobě.

Sankce za nedodržení předpisů se stanoví na vnitrostátní úrovni, takže se mezi členskými státy EU liší. Nařízení však vyžaduje, aby sankce byly „účinné, přiměřené a odrazující". V praxi to znamená, že závažné porušení může vést k vysokým pokutám, stažení výrobků, zákazu prodeje a poškození pověsti.

Pro podniky prostředí vymáhání zdůrazňuje význam proaktivního zajištění souladu. Čekat, až dojde k donucovacímu opatření, je mnohem nákladnější než investovat do infrastruktury pro soulad včas. Požadavek na digitální pas výrobku také znamená, že nesoulad je lépe viditelný: chybějící nebo nevyhovující digitální pas výrobku je okamžitě patrný při jakékoli kontrole nebo činnosti dozoru nad trhem.

Harmonogram ESPR: klíčová data pro podniky

Pochopení harmonogramu ESPR je pro účinné plánování nezbytné. Zde jsou klíčová data, která by podniky měly mít na paměti.

Nařízení vstoupilo v platnost 18. července 2024. Od tohoto data se použijí rámcová ustanovení a Komise může začít připravovat akty v přenesené pravomoci pro konkrétní kategorie výrobků.

Pasy baterií jsou prvním požadavkem na digitální pas výrobku, který nabude účinnosti. Podle samostatného, ale souvisejícího nařízení (EU) 2023/1542 o bateriích se pasy baterií stanou povinnými od února 2027 pro baterie pro lehké dopravní prostředky, baterie pro elektromobily a průmyslové baterie s kapacitou nad 2 kWh.

Zákaz ničení neprodaného textilu a obuvi se vztahuje na velké podniky od 19. července 2026 a na střední podniky od 19. července 2030.

Akty v přenesené pravomoci pro další kategorie výrobků, včetně železa a oceli, textilu, pneumatik, hliníku, nábytku a matrací, mají být přijaty v letech 2026 až 2029 podle pracovního plánu ESPR na období 2025-2030; elektronika je pokryta horizontálními opatřeními v oblasti opravitelnosti a recyklovatelnosti, nikoli jako samostatná skupina výrobků. Každý akt v přenesené pravomoci stanoví přechodné období (obvykle 18-24 měsíců) mezi zveřejněním a datem použitelnosti.

Komise musí zveřejnit svůj první pracovní plán pro akty v přenesené pravomoci v počátečním období a pravidelně jej aktualizovat, což podnikům poskytuje výhled na nadcházející požadavky.

Jak se připravit: praktické kroky pro rok 2026

Nařízení je v platnosti a akty v přenesené pravomoci se připravují, a proto je rok 2026 tím pravým časem přejít od povědomí k činům. Zde jsou praktické kroky, které by podniky měly podniknout.

Začněte tím, že určíte, které z vašich kategorií výrobků pravděpodobně pokryjí první akty v přenesené pravomoci. Sledujte pracovní plán Evropské komise a upřednostněte přípravu u kategorií, u nichž jsou požadavky v blízké budoucnosti nejpravděpodobnější.

Proveďte posouzení připravenosti údajů. Zkontrolujte, jaké údaje o výrobcích v současnosti máte, a identifikujte mezery vůči pravděpodobným požadavkům na digitální pas výrobku. Zaměřte se na oblasti, které obvykle vyžadují nejvíce úsilí: údaje o materiálovém složení z dodavatelského řetězce, výpočty environmentální stopy a sledování látek vzbuzujících obavy.

Zapojte partnery v dodavatelském řetězci včas. Di